Charakteristika

Návrh se zabývá objektem odsvěceného barokního kostela Povýšení svatého Kříže, jeho přístavbou ze sedmdesátých let 20. století a přilehlého prostranství. Celek je situován ve vnitrobloku činžovních domů se vstupem z ulice Čajkovského. Na průchod navazuje prostorné nádvoří, kterému dominuje objekt kostela s přízemní přístavbou, přisazenou ke kostelu ze severní strany. Celek působí z exteriéru i interiéru jako „slepenec“ několika nesourodých hmot různého charakteru a designu.

Naše představa nové podoby objektu spočívá především ve zredukování jednotlivých podob jeho dílčích částí na dvě hlavní hmoty určené svým charakteristickým tvarem, slohem a časem vzniku. Jedna hmota je tvořena vertikální stavbou kostela z počátku 18. století, druhá vznikne scelením horizontální přístavby z konce 20. století pomocí společného prvku, který ji protkne a zajistí funkční a vizuální propojení s přilehlým volným prostorem. Tímto prvkem bude charakteristická dřevěná „linka“ procházející volně exteriérem i interiérem stavby. Horizontální hmota tak získá důstojnější podobu, způsobilou těsné koexistence s barokní stavbou.

Navrhované změny se dotýkají již samotné vstupní části a předprostoru, kde bude odstraněno kované oplocení a stávající dlažba nahrazena světlou a tmavou vápencovou kostkou, loženou v uvolněném liniovém vzoru směřujícímu k objektu ATRIA. Podél severní strany „nádvoří“ vznikne vodicí linka v podobě stěny z dřevěného obkladu. Těmito prvky bude zajištěn větší průnik stavby se vstupem, který eliminuje dosavadní odtržení a utopení objektu v hloubi vnitrobloku.

Plánovaná dřevěná stěna dále obchází vyvýšenou část nádvoří, kde bude vytvořena dřevěná paluba, a prostupuje do interiéru horizontální stavby. Tam jako souvislý obklad stěn lemuje šatnu a bar a vstupuje do vnitřního atria, kde přechází v podlahu, aby pak po stěně a přes nové venkovní schodiště vystoupala na část střechy s novou střešní terasou, protaženou markýzou v podobě velitelského můstku až nad hlavní vstup do objektu. Atrium bude nově zastřešeno volně zavěšenou membránou.

Jednotlivé dispoziční a funkční uspořádaní interiéru stavby bylo zachováno, stejně tak nebylo nijak zasahováno do vlastní stavby kostela. Nesourodost ostatních prostor odstraňuje jednotné pojetí všech částí interiéru - tedy podlah, stěn, stropu, nábytku a osvětlení.